Víte, dostala jsem do ruky zprávu z SPC,
kde se dělaly psychologické testy a pak srovnávací znalostní test.
Ten ale syn nedokončil, odmítl spolupracovat a pokračovat.
A tak výsledek celého snažení čtu stále dokola,
nutné dávat dítěti hranice, často porušuje hranice.
Dobře, dávat hranice musí rodič každému dítku,
jen u Lukáška musí být pokládána s láskou a jistotou.
Cokoliv se začne podobat školní práci nebo nátlaku odmítá spolupracovat.
A hned rady, jak jeho frustrační toleranci zvyšovat.
Začínám si říkat a nemá to ten kluk ze současného systému?
Nejprve školky, kde i šikanu najdete ve velkém, zvláště pokud je dítě jiné.
Pak tlak předškoláctví,
kupodivu jsme měli poslední rok výbornou školku s menším kolektivem.
Dostal i asistentku, která sice na závěr ročníku spíše nebyla, než byla, ale zvládlo se to.
Nástup do základní školy se stal hororem,
tlak na výuku, soudržnost a jedeš 5 dní v týdnu v tom davu.
Sice s asistentkou, ale i tak to nedopadlo dobře.
Syn to řešil útěky do nemoci, nakonec tedy výměna škol díky stěhování.
No a výsledek je xy šetření, řešení s kriminálkou, proč to dítě nechodí do POVINNÉ docházky.
Asi by se Marie Terezie divila, co se z povinné všeobecné docházky stalo.
Co za koncentrační tábory udělali pro děti,
a z rodičů dělají štvanou zvěř.
Ano jsou školy, které začínají jít alternativou.
Konečně se povolují domácí výuky.
Jenže při tomto vyřazování do jiného směru,
to až tak mnohdy jednoduché není.
Pro mnoho rodičů je to boj a dokazování systému,
trvání si na vlastním postoji a rozhodnutí.
Systém školství nekouká na potřeby dítěte,
přestože to tak hlásá.
Systém většinou napadá rodiče a ti se musí složitě OBHAJOVAT.
A to i v případech, kdy jsou doložené různé posudky o jinakosti dítěte.
Když preventivně řešíme nevinné,
pak není čas a prostor na ty, které pozornost potřebují.
Kde se dětem skutečně ubližuje.
Takové věci se najednou začnou přehlížet.
Ale tak ono to tak ti rodiče nemysleli anebo chyba je v tom dítěti.
Zažila jsem jen naštěstí pár takhle obhájených špatných rodičů,
ale to, co jsem viděla, bylo skličující.
Dítě samá modřina, ono spadlo.
Dítě se bálo jít domů, no může si za to samo.
Nebo dítě, které lezlo oknem do domu nebo z domu.
Ale smutné je, že když třeba upozorníte,
na opravdové případy k řešení, NIKDO vám neuvěří.
Ale pokud nejdete podle systému, přestože jste dobrý rodič.
Máte minimálně na nějaký čas, co vysvětlovat.
Za mě tohle v pořádku není,
celý školský systém včetně poraden a SPC i sociálních pracovníků, by potřeboval rekonstrukci.
Problém celého systému, který vznikl je, že děti hodnotíme dle tabulek.
Chceme je nacpat do nějaké vyhovující normy.
A hlavně mít poslušné ovečky,
jenže místo toho se zrodí malé zmítající se „zvířátko“ nenávidějící školu.
Nebo naopak vychováme super gangstery a podvodníky, kterým se prostě nadržuje.
Každá doba má svoje dobré stránky a svoje stinné.
Ale to, co se děje za ZLO na dětech díky školnímu systému je nehoráznost.
Proč ty děti, tak necháme trápit?
Protože dříve trápili ONI nás a přežili jsme to?
A nezaslouží si spíše naše děti lepší zacházení, lepší školy a lepší systémy?
Já myslím, že si zaslouží změnu k lepšímu.
Hlavní problém vidím v tom,
že těmto systémům chybí SRDCE a láska k dětem.
Já vidím jen lásku k systému, penězům nebo kariernímu postavení.
Dává se přednost nabiflovanosti a přitom inteligence se dá měřit mnoho způsoby.
Nejen těmi, kolik toho umíš odříkat jako básničku.
Třeba poradit si v náročné situaci je třeba také měřítko inteligence.
Čtu nyní o genialitě ptáků, jak se dá zjišťovat
a říkám si proč na naše děti se kouká jen pár měřítky.
Zkrátka někdo je myš, někdo želva a někdo zajíc.
Nedokážete každého změnit na ovci.
Brát zkrátka děti jaké jsou.
Třeba takové děti jako můj syn, drží palec na bolavém místě systému,
aby systém dokázal pochopit, kde ho bota tlačí a napravil se.
Zkusme jim vytvářet prostor pro ně vhodný.
Najde-li se jeden rodič, žádající terénního učitele pro vlastní dítě.
Proč mu ho nedat?
Místo asistence a venčení dítka, by se dítě učilo a jednou z něj něco bylo.
Všem rodičům a dětem přeji hodně sil.
Vzdělání přece nemusí být nuda, hnus, otrava a musím.
No přece mi CHCEME, aby nás bavilo.
