Další kapitolou jsou sny.
Zajímavé bylo zjištění, že sny nemusíme mít.
Není špatné sny nemít, pokud nepotřebujeme zdroj, který by nám doplňoval energii.
Jak jsem na tom já?
Nevím, dám si čas najít, zda nějaké zapomenuté mám.
Dříve jsem o velké rodině snila.
Jenže teď vím, že mít velkou rodinu nemusím.
Buď chci anebo potřebuji.
Koukám na duši, zkoumám přání srdce.
Já vlastně nemám potřeby.
Já si momentálně dovolím buď chtít anebo nechtít.
Dle toho, jak se budu cítit.
Ano, já si v dnešní době dovolím cítit a věřit své vlastní energii.
Dovolím si chtít to, kde se budu cítit dobře.
Dopřeji si to, co mi bude dělat dobře.
Co tím myslím?
Dovolím si být tam, kde se cítím dobře.
Dovolím si nemít kolem sebe prostředí, kde se dobře necítím.
Už nebudu měnit sebe, kvůli okolí.
Buď mi to okolí bude rezonovat s mou vlastní energii anebo ne.
Je to krásný sen, ale je zapotřebí mít hranice.
Nastavit si je tak, aby NIKDO nepřekračoval ty mé.
Aby nedocházelo k vykrádání stánků v tvém vlastním hradě,
jen protože, nemáš správné opevnění a pustíš za ty hranice každého.
Uvědomit si, že ty hranice mají chránit tebe a mít své území není špatné.
Jenže jak si ty hranice udržet a nedat na naléhání systémů nebo okolí.
Stačí vnímat energii, kdy se už cítíme nepohodlně.
Dejte vědět okolí, tady je moje hranice a moje komfortní zóna.
Zde jde o mě, a tak tu hranici prosím nepřekračuj.
Děkuji.
A tak já budu stavět a hlídat hranice,
budu zkoumat a hlídat si své sny.
Budu objevovat, co mě baví.
Nenechat se nikým nikam tlačit.
Nepodlehnout přemlouvání.
Dovolit si ten komfort snů, hranic a dobrých pocitů.
Ne to není iluze.
To je realita, kterou jsme ztratili.
A tak já jdu do těchto změn a těším se, co nového přinesou.
